Singl s vlastním bydlením? Není to jen mýtus!

Být singl a mít hypotéku

2. listopadu 2018

5 minut

Dávno už neplatí, že se mladí lidé drží máminy sukně. Takzvaný „mama hotel“ už nepatří mezi to, co dnešní dvacátníci a třicátníci chtějí. A tenhle názor s nimi sdílejí i majitelé „mama hotelů“, tedy jejich rodiče, kteří jim často pomáhají osamostatnit se – a žít ve vlastním. Máme pro vás dva příběhy mladých lidí, kteří se toho nebáli. Jak se jim s hypotékou žije?

„Vzít si hypotéku pro mě byl tenkrát výraz svobody a dospělosti.“
Gabriela Linková, 25 let

Když chodila na střední školu, prý jí rodiče říkali: „Dokud bydlíš u nás, tak budeš dělat, co ti řekneme.“ Gábina žila v těch dobách dost rebelským způsobem, o víkendu se vracívala domů i nad ránem. Což vzájemným rodinným vztahům moc neprospívalo. „Hned po maturitě jsem začala dělat brigádu v jednom pražském multiplexu a vydělávala si tam později i při studiích žurnalistiky. Můj výdělek mi stačil k tomu, abych si mohla dovolit odejít od rodičů a nastěhovat se se spolubydlícími do jednoho celkem velkého bytu v centru Prahy,“ vzpomíná.

Asi po roce spolubydlení jí došlo, že chce bydlet sama. „V tu dobu jsem taky začala konečně pracovat na plný úvazek v jednom deníku. I když jsem stále studovala, měla jsem dostatečný plat na to, abych nájem utáhla sama. Těch hádek, kdo neuklidil nebo kdo dělal v noci hluk, už jsem měla dost.“ Plánovala si pronajmout garsonku někde v širším centru Prahy. Tam však Gábina narazila na částky, které se jí zdály dost přemrštěné. Začala se tedy zajímat také o možnosti hypotečního úvěru. Poradit si nechala na jedné z poboček banky, u níž měla účet už jako studentka, kde pro ni zpracovali výpočet hypotéky.

Byt, který by se jí líbil, stál v té době – což bylo před třemi lety – 3,6 milionu korun (2 + kk), byla to novostavba v pražských Vysočanech. O svém kroku se šla poradit s rodiči a ti dceru podpořili. „Rodiče získali z dědictví nějaký majetek včetně hotovosti a něco měli našetřeno. Slíbili proto, že mi dají, co můžou, abych mohla o hypotéku vůbec zažádat. Věnovali mi milion korun, s tím, že jim půjčku začnu splácet ve chvíli, kdy budu vydělávat víc než oni. Asi tím chtěli vyjádřit naději, že je zabezpečím, až budou v důchodu,“ směje se mladá novinářka.

Do banky pak přišla s žádostí o 2,6 milionu korun na třicet let. Tři roky splácí částku, již nechce přesně prozradit. „Můžu jen říci, že je momentálně nižší, než je běžný nájem podobných bytů, a je to méně než deset tisíc. Svoje rozhodnutí beru jako výraz mé dospělosti a jako investici. Se splácením problémy nemám – a i kdyby nějaké nastaly, platím si pro jistotu pojištění hypotéky. Navíc bydlím ve svém, za nájem bych platila víc,“ hodnotí svou situaci pracující studentka.

„Mít svou chatu, kde bych mohl tvořit, byl můj sen!“
Jan Kaláb, 26 let

Pro Honzu, žijícího v rodinném domě u rodičů, nebyla otázka vlastního bydlení nikdy téma číslo jedna. „Bydlíme v Příbrami a vlastníme tak velký dům, že v něm bydlíme s rodiči i sestrou a její rodinou a téměř se nepotkáváme. Proto jsem o koupi vlastního bytu nikdy ani nepřemýšlel. Jsem ale muzikant a mám rád přírodu, strašně těžce jsem nesl, že rodiče prodali naši chalupu,“ vypráví kytarista a zpěvák. Zatoužil tedy po útočišti, kam by mohl jezdit takzvaně dělat bordel s kapelou a nikdo by ho neomezoval. „Ségra mi jednou jen tak ze srandy řekla, že být mnou, pořídila by si znova chalupu nebo chatu, třeba kousek od Příbrami. Hledal jsem asi rok, pak mi jedna taková chata se zahradou skutečně padla do oka.“

Honza měl naštěstí něco našetřeno ve stavebním spoření, byl a je zaměstnaný a bere stálý plat, takže v hypotéce na celkem nízkou částku, něco přes milion, neviděl problém. Ten však přišel. „Nevěděl jsem, že je rozdíl žádat o půjčku na dům, kde bych trvale žil, a na rekreační objekt. Na ten vám každá banka nepůjčí. Prošel jsem snad všechny banky u nás a jen některé z nich mi vyšly vstříc,“ konstatuje.

Honza musel prokázat své příjmy a mohl si tak vzít hypoteční úvěr na sedmdesát procent ceny nemovitosti. „Půjčku jsem si vyřizoval letos a dostal fixní úrokovou sazbu 2,7 procenta, nyní už jsou podmínky hypoték změněné. Výše úvěru, o který jsem žádal, byla 1,3 milionu.“ Mladý muzikant své volby nelituje a splátky ve výši necelých šest tisíc jsou pro něj snesitelné. „Rodiče mě podporují tím, že u nich v domě nemusím platit žádný nájem. Takže s penězi problém nemám. Do budoucna si chatu možná zvelebím, přestavím a jednou se tam i odstěhuji.“

Toužíte po vlastním bydlení? Začněte šetřit. Ideálně ještě dnes.

Aby sen o vlastním bydlení nezůstal jen snem, je zapotřebí začít včas nejenom snít, ale taky šetřit. Existuje nepsané pravidlo, že první výplata by se měla propít. Já bych s dovolením přidala ještě jedno – hned z té druhé už začněte spořit. Na základě hloubkových průzkumů sociálních sítí víme, že na vlastní bydlení lidé skutečně začínají myslet, jakmile nastoupí do první práce. A to je také ten správný čas začít si dávat peníze stranou na bydlení.

Abyste na hypotéku dosáhli, potřebujete mít našetřeno alespoň 20 % kupní ceny nemovitosti. Splátka musí být o něco menší než polovina vašeho čistého příjmu (přesněji méně než 45 %) a celková výše dluhu musí vycházet maximálně na devítinásobek toho, co za rok vyděláte. Bez vlastních úspor se proto opravdu obejít nelze.

Moje doporučení je začít nejen včas šetřit, ale jít se rovnou do banky poradit, jak peníze ukládat co nejefektivněji – tak, abyste jednou skutečně dali dohromady základ na bydlení. Vhodné pro vás může být třeba „stavebko“ u České spořitelny, které je jedno z dlouhodobě nejvýhodnějších stavebních spoření na trhu (je podporované státem), či investiční fondy. A druhá rada? Myslete realisticky, je to váš první byt, a to neznamená, že bude poslední. Vaše první bydlení tak pravděpodobně nebude vila v centru města, ale spíš skromnější byt na jeho okraji. Nebo možná seženete sice o něco větší byt, zato za městem v přilehlých vesnicích. Ale bude jen a jen váš.

Tereza Daňková, osobní bankéřka České spořitelny

Tereza Daňková,
osobní bankéřka České spořitelny

Pokračujte dále