Celkem 257 ovcí

Jak jsem vyzrála na letní nespavost kombinací moderní technologie a selského rozumu. Aneb když se do počítání ovcí vloží věda a technika. A co ve svém životě měříte vy?

Je deset hodin večer a můj chytrý telefon mi připomíná, že je čas jít spát. Ačkoli si nepamatuju, kdy jsem se za posledních třicet let odebrala k spánku před půlnocí – natož v létě, když se sotva setmělo – aplikace Sleepace trvá na svém. Každý den přesně ve 22 hodin středoevropského času mě ta otravná přechytralá appka šikanuje příkazem, abych šla na kutě.

„Ale mně se ještě nechce,“ smlouvám se svým telefonem, kterému je zjevně úplně jedno, co chci a co nechci. Hází mi klacky pod nohy ve formě pasivně agresivních rad, které se objevují na displeji, když je nejméně potřebuji: „Pamatuj, že méně kofeinu znamená lepší spánek!“ Můj protiargument, že „více kofeinu zase znamená lepší život“, nechává appku ledově chladnou. Vzápětí mi pošle další nevyžádanou radu: „Tučné jídlo před spaním může mít negativní dopad na Váš spánek!“

Začínám litovat toho, že jsem si tu aplikaci kdy nainstalovala. To úplně poslední, co by vyřešilo moji nespavost, jsou další připomínky toho, kde všude selhávám. Ale musím to ještě nějaký čas vydržet.

"Začínám litovat toho, že jsem si tu aplikaci kdy nainstalovala. To úplně poslední, co by vyřešilo moji nespavost, jsou další připomínky toho, kde všude selhávám."

Sledování spánku

Sleepace jsem si nainstalovala proto, abych věděla, jak kvalitně spím. Respektive já vím, že spím špatně a málo, ale chtěla jsem vědět, jak moc špatně a jak moc málo. Kamarádka, která taky trpěla insomnií čili nespavostí, mi totiž poradila, abych si koupila monitor spánku, jenž zaznamená a do grafů v mobilu přenese zvuky, tepovou aktivitu, fáze spánku, teplotu prostředí, vlhkost vzduchu a jiné faktory pro zdravý spánek zásadní. „Ten monitor mi změnil život,“ pravila přítelkyně s tím, že teprve když problém pochopíme, můžeme věci změnit.

To dávalo mé spánkově deprivované mysli naprostý smysl, a tak jsem se vydala na nákup spánkového monitoru. Do té doby jsem ani nevěděla, že taková věc vůbec existuje, natož kolik typů na trhu je.

Přitom se ví, že průměrná doba spánku se v západních zemích za posledních dvacet let zkrátila o celou hodinu. To s sebou nese větší sklon k různým nemocem, jak fyzickým, tak psychickým. Somnolog Martin Pretl z pražské spánkové poradny říká, že chronickou nespavostí trpí přes dvacet procent populace a spánkové poruchy jsou čím dál častější. Očividně tedy nejsem jediná, kdo leží ještě ve čtyři ráno v posteli a nemůže zabrat, ačkoli už napočítal několik set ovcí a celé následující dopoledne pak navzdory kofeinovému dopingu usíná v práci. Kvůli pěti vypitým kafím samozřejmě nemůže večer usnout a tak pořád dokola.

Tenhle začarovaný kruh je třeba zastavit. Spánkové monitory sledují tělesné funkce během spánku a pomohou vám odhalit příčiny ranní únavy. Údaje pak odešlou přes Bluetooth do telefonu. Díky aplikaci se po probuzení můžu dozvědět, že jsem spala tak málo, že jsem vlastně skoro nespala. Což jsem samozřejmě věděla i bez té aplikace, ale musím přiznat, že jsem pocítila překvapivou úlevu z toho, že teď už to mám vědecky podložené.

Klapky na očích

Abych nespoléhala na jedinou metodu, koupila jsem si monitory hned dva. Jeden z nich je taková obličejová maska, která se nasazuje jako čelenka na oči a uši. Do sluchátek vám hraje meditační hudbu a taky snímá spánek. Její výhoda spočívá v tom, že vám zajistí dokonalou tmu a také ji máte přímo na kůži, tudíž snímá přesněji. Ovšem spát v podobném pohodlí jako Dumasův muž se železnou maskou mě nijak extra neuchvátilo. Navíc máte-li tak neklidný spánek jako já, tu věc si okamžitě po usnutí (tedy když už se vám podaří zabrat) servete z hlavy.

Po dvou týdnech monitorování maskou jsem se dle očekávání dozvěděla hrozné věci. V průměru jsem spala pět a půl hodiny denně, což je málo. Usnula jsem relativně rychle, ale vzbudila jsem se po pár hodinách a už nezamhouřila oka. V hlubokém spánku jsem strávila v průměru méně než hodinu, což je skutečně tragické. Na dovolené jsem spala překvapivě ještě hůř než doma, zřejmě proto, že tam byla nekvalitní matrace a okna bez závěsů. Když jsem se ovšem začala řídit instrukcemi v aplikaci (ubrat kofeinu, méně tučného jídla před spaním, nepracovat a necvičit aspoň dvě hodiny před odchodem do postele), začala jsem spát o poznání lépe. Už jsem skoro uvěřila, že mi ta monitorovací maska zachrání život, ale pak se moje tělo proti klapkám na oči vzbouřilo a já ji musela přestat používat. Dostala jsem totiž zánět spojivek.

Všude dobře, doma lampa

Naštěstí jsem měla druhý monitor spánku, který není tak kontaktní, a moje oči ho tudíž nebojkotují. Noční světlo Sleepace Nox Music pracuje se stejnou aplikací, jen ji nemáte na těle, ale na nočním stolku. Nevýhoda přístroje? Je moc velký na to, aby se dal pohodlně převážet, když třeba letíte na dovolenou, a taky ho musíte mít stále připojený k telefonu i do elektrické sítě. „Stoupni si a protáhni si tělo,“ vemlouvá se mi aplikace spojená s tím přístrojem, který je nejen monitorem spánku, ale i probouzecí lampou a biobudíkem. Vypíná totiž zvuky i světlo v momentě, kdy usnete, a biobudík vás slibuje vzbudit v lehké fázi spánku a eliminovat tak mátožné stavy po probuzení.

Funguje to, musím říct, lépe teoreticky než prakticky. Občas mě „lampa“ ráda budí až těsně před polednem, a to i přesto, že už jsem čtyři hodiny vzhůru. Sleepace přesto trvá na svém a blahopřeje mi k tomu, jak kvalitně a dlouho jsem spala. Ale ani tak si neodepře drobnou výtku:

„Není dobré se přespávat,“ svítí mi na displeji.

Co k tomu dodat? Spánek si monitoruju už měsíc a musím přiznat, že spím lépe. Ještě nevím přesně, co všechno dělám jinak, ale už teď mi z toho vychází jeden trend zcela jasně: nejlépe spím, když aspoň dvě hodiny před spaním nepoužívám elektroniku – paradoxně včetně té, která mi radí, jak mám spát – a hlavně když spím doma, ve své vlastní posteli. Taky spím déle, když večer nevypiju víc než dvě skleničky vína, ale to je fakt, který jsem se rozhodla ignorovat. Delší neznamená lepší. Ale to je zas jiná aplikace.

"...nejlépe spím, když aspoň dvě hodiny před spaním nepoužívám elektroniku – paradoxně včetně té, která mi radí, jak mám spát – a hlavně když spím doma, ve své vlastní posteli. "